Hrajeme si se sklem
SPRB - Katedra technické výchovy - ZČU v Plzni
Abstrakt
Naším úkolem je naučit se základy malování na sklo
a vyrobení náušnice.
Úvod do problému
Lidé malují na sklo už odnepaměti. Chtěli tím vyjádřit své pocity jako je radost smutek a především také svojí víru. Techniky malby na sklo se neustále vyvíjí. Dříve se malovalo barvami přírodního původu, ale tyto techniky byli dávno překonány a zjednodušeny. V dnešní době je na trhu nepřeberné množství různých syntetických přípravků které jsou levnější a práce s nimi je velice jednoduchá. Naším cílem je představit si běžné techniky malby na sklo a zároveň si povíme jak si snadno vyrobit hezký přívěšek či náušnici.
Problematika
Malba na sklo:
Co na to potřebujeme? V podstatě nic moc - sklo, barvy, štětec a nádobku
s vodou.
Sklo musí být hlavně - odmaštěné. To dosáhneme
pečlivým umytím - třeba v octové vodě.Barvy zaleží na tom,
co si slibujeme od výsledku.
Jen tak na ozdobu - třeba na zrcadlo si vezmu mýdlo nebo prostě fixu. Nakreslím co chci, a když už to nechci, tak to utřu ubrouskem.
Když chceme barevný obrázek, a výsledek
nemusí být průhledný, pak stačí temperové barvy - ani bych je moc neředil.
K čemu by to bylo?
Pokud si chci dát sklo na zeď nebo poličku, je průhlednost skoro nežádoucí.
A pokud jsem zdatný výtvarník, můžu si nakreslit sadu krajinek, které půjdou
za sebou v rámečku s určitým odstupem a tak vytvořit plastický obraz s průhledem
- tuhle techniku můžete vidět v některých muzeích - na sklo se malovalo už
ve středověku,takže zase nic nového, ale to je technika pro pokročilé.
Průhledný obrázek - to je to, co je teď
moderní - dosáhnete tak, že si předkreslíte vzor konturkou a pak jej vyplníte
barvami.
V takovém případě potřebujete konturku - dostane se koupit v různých barvách,
a pak výplňové barvy. Podle toho, co kreslíte, jsou různě barvy jedlé či
nejedlé (na nádobí - ne na svačinu!) a smývatelné.
Přenosný obrázek - nakreslíte slupovací barvou - nejprve zase konturkou a výplní na hladkou podložku (nejlépe sklo) a pak jej můžete sloupnout a přenést kamkoliv.
Bez konturky:
V některých sadách není konturovací barva, ale dá se docela dobře obejít i bez ní. Ukážu vám, jak mi to šlo.
Kytička
z otisků Tady jde jen o to, kolik si toho troufnete. Barva vám nesmí téct
- musí se držet na místě, kam ji nanesete. Pokud maluji temperami, neředím
je, nebo jen velice maličko.
Nejjednodušší a přitom docela pěkné výsledky dosáhneme pouhým otiskováním štětce. Prostě namočím štětec a položím ho na skleničku - třebas na tu od hořčice, co ji vidíte na obrázku vlevo. Jdou takhle ovšem malovat jen jednodušší věci - kytičky, lístečky, větve....
A s konturkou :
Tohle je běžnější způsob - kontura barvu pěkně ohraničí.
Nakreslete
si tužkou předlohu na papír a ten pak umístěte pod plochu, na kterou budete
kreslit. Když je to nějaké vázička nebo sklenička, zpravidla můžete strčit
dovnitř smotaný papírek s předlohou a pomocí dvou špejlí ho udržet na místě.
Pokud to nejde, dá se motivek předkreslit tužkou a máme-li kvalitní barvy
a měkkou tužku, pak ji prostě umyjeme. Já jsem kreslil rovnou.
Jo, ještě - čím a jak konturu naneseme? Většinou tenhle problém nemusíme řešit, protože chytří výrobci udělali část práce za nás - konturky se prodávají v lahvičkách s trubičkou, takže jen opatrně odstřihneme vršek a pustíme se do díla. Když je ale konturka zaschlá nebo příliš hustá a z lahvičky neteče, pomůžeme si párátkem nebo špejlí. Určitě by to šlo i redisovým perem, ale kdo by si ho kvůli tomu pořizoval, že? A jak na to?
Cílem je udržet barvu uvnitř a otisky tlapek venku, takže při nanášení dbáme na to, aby plochy byly všude ohraničené - to platí zejména na styčných bodech. Pokud se nám kresba nepodaří, otřeme ji ubrouskem, natočeným na špičce párátka - tím namotáním malého proužku dosáhneme jakési špičky, která nám umožní otřít sklo úplně dočista a hlavně utřít jen ten kousek, který opravdu otřít chceme. Na konci ještě znovu zkontrolujeme všechny spoje a popřípadě je opravíme - opatrně do nich ťukneme špičkou párátka, namočenou v barvě.
Jakmile konturka zaschla, můžeme začít vybarvovat. Dodržujeme zásadu radši víckrát s míň barvou, než udělat šmouhy! Je to zásada poměrně důležitá, protože přetečenou barvu už těžko otřeme - riskujeme totiž poškození nebo stržení kontury. No a když to zdrbeme moc, můžeme celou malbu po zaschnutí strhnout - u většiny barev to jde bez problémů. Různou intenzitu barvy v hroznu na obrázku jsem dosáhl jednoduše - některé kuličky jsou přetřené víckrát
. 
Přívěšek ze skla:
Vitrážové malování nemusí být jen pro ty zručné - i antitalent si může vyrobit
krásnou ozdobu na krk nebo náušnice..
Potřebujeme: skleněné přívěsky,barvy na sklo - vitrážové, šablonky na vitráže, drátek, štětec, ředidlo - pokud nejsou naše barvy ředitelné vodou
Myslím, že vzhledem k jednoduchosti postupu vystačíme s popisem:
Sklíčko dokonale odmastíme - buď omytím v octové vodě, nebo ředidlem, které patří k vitrážovým barvám.
Pak ho položíme na stůl a dobře se podíváme, na kterou
stranu je prohnuté - sklíčka se zaoblenými hranami bývají málokdy rovná.
Prohnutá strana bude u těla. Pokud jsme alergičtí nebo máme nějaký problém,
naneseme barvu na vrchní stranu budoucího přívěšku,
pokud ne, je to jedno a skoro je lepší ji nanášet na spodek. Natírat budeme
celou plochu rovnoměrně - nejlépe větším štětcem.
Po dokonalém zaschnutí nalepíme konturky, doladíme závěsky a je to - slupovací kontury drží docela dobře a přívěsky můžete bez obav nosit.
Zde jsou ukázky přívěšků a náušnic:
Pedagogická část
Malování na sklo je jednoduché a malovat na něj mohou
i malé děti, ale je třeba dát pozor na jaké sklo malujeme aby se předešlo
možnému
úrazu. Ke zranění může dojít pouze při rozbití skla a následném pořezání.
Samostatně by se sklem a barvami mohly pracovat děti od 5. třídy. Výroba náušnic
je již o něco složitější, zde bych doporučoval začít až v 7. třídě. U dětí
se touto činností rozvíjí umělecké cítění a preciznost.
Použitý materiál je poměrně levný. Nejdražší jsou asi barvy slupovací a také drátěné konce náušnic.
Děti si mohou snadno ozdobit skleničky donesené z domova a po zaschnutí barev si je opět odnést případně darovat někomu blízkému.
Použitá literatura