"Zda přijdou jednou časy u nás
(ó přijď, ty dobo vytoužená!),
kdy přizná sobě sedláček náš,
že není jedno, nač se dívá
a jaké knížky louská rád.
Kdy mužik ne už Blüchera,
ne mylorda přihlouplého,
Gogola však a Bělinského si domů z trhu ponese.
Sousedé milí, sedláčkové,
povězte vy mi, řekněte mi,
zda už ta jména slyšeli jste,
veliká, hrdá, drahá jména -
Bělinskij, Gogol. Milujte je,
národa svého dva jasné orly,
sokoly jasné matičky Rusi.
Obrázky jejich, světlé ty hlavy,
pověste u vás v světničce na vsi
a jejich knihy, mí milí čtěte..."
(úryvek z Komu na Rusi blaze, Nikolaj Alexejevič Někrasov, přeložil Ladislav Fikar)