Do předpokládáné krátké světové války pochodovala většina vojáků s nadšením kadeta Bieglera. Ti, kteří po několika letech v zákopech ještě žili, měli kupodivu radikálně odlišný názor. Také poválečný svět byl zcela jiný. Vítězové rozhodli, že veškerá vina na válce i veškeré válečné zločiny spadají na poražené, a rozhodli také o jejich potrestání: Jednou provždy vojensky vyřízené Německo mělo plati reparace až do roku 1982, habsburská monarchie se rozpadla a velké části Turecka v podobě mandátních území ochotně převzali vítězové. Ne nadarmo Keynes nazval versaillský systém "kartaginským mírem" a předpověděl, že povede k brzké nové válce. Dvě z pěti vítětných mocností se necítily být dostatečně odměněny za svůj válečný přínos a na území Ruska nebyl navzdory Churchillovu varování potlačen obludný komunistický režim. Principy demokracie, práva na sebeurčení národů, rozkvětu a trvalého míru, na nichž hodlal přetvořit svět prezident USA Wilson, se nejevily jako příliš životaschopné, ba naopak. Drtivé dopady hospodářské krize byly příčinou toho, že i v druhé z "křídelních mocností" - Německu - se k moci dostala krájní levice pod vedením Adolfa Hitlera. Demokratický svět fascinovaně a ochrnutě sledoval, jak se pečlivě vymyšlený poválečný svět rozpadá. Spojené stáy se díky neústunosti prezidenta Wilsona neratifikovaly pařížské mírové smlouvy a stáhly se za oceán, Velká Británii propadala rozbředlému pacifismu, Francouzi, na jejichž území se odehrála celá válka na západní frontě, se nesmírně báli jakéhokoli konfliktu s relativně nedávno poraženým Německem. Zrodila se politika nevměšování, o níž ze zpětného pohledu - ale právě jen z něho - víme, že byla předehrou nového světového konfliktu. Spojenectví socialistických zemí umožnilo rozdrcení Polska a zotroční Pobaltí, ovšem zájmy nacionálních socialistů a komunistů byly v zásadě protikladné: Hitler i Stalin potřebovali pro své zrůdné experimenty (nacistický holocaust má četné paralely v komunistických zločinech) větší prostor: jeden celý svět. Vůdce Třetí říše tak umožnil Západu akceptovat Sovětský svaz nejen jako válečného spojence, ale i záruku poválečného, tentkroáte již bezpochyby spravedlivě uspořádaného světa. Hitler jako Stalinův "kvartýrmachr" byl téměř perfektní: následky byly částečně likvidovány až po padesáti letech, koncem 20. století...
Obligátní dodatek: Na otázku jak to bylo "doopravdy" si budete musit najít odpověď alespoň částečně sami: toliko jednosemestrální kurs nemůže být pojat jako středoškolský, tj. úplný a soustavný výklad daného období. Témata vybraná pro přednášky a semináře jsou (měla by být, ehm) inspirací pro další samostatné studium: nalézání nových souvislostí, vyvracení chybných či sporných tvrzení a výsledné utváření vlastního obrazu tohoto nesmírně zajímavého období světových dějin. Historik si zdánlivě nemůže přát více... Tedy kromě většího množství času na četbu, psaní, studium dalších nudných nutných předmětů, návštěvu útulných hospůdek s lahodnými nápoji všeho druhu atd. atp.
Last updated:
10.01.2012
