O tom, jak vybudovat v Německu socialistickou společnost měli soudruzi Hitler a Goebbels poměrně jasno. Dle všeho ovšem rozuměli i metodám, jak národní socialismus téměř se vším, co k němu patřilo, nejen patřičnou formou prezentovat veřejnosti, ale dokonce jej učinit až osudově přitažlivým pro značnou část svých spoluobčanů. Z programu nacionálních socialistů nelze objasnit jejich strmý vzestup na politickém nebi, už proto že řadu programových bodů NSDAP sdílela s ostatními stranami. Neobyčejně velkou roli zjevně sehrál způsob a styl, jakým strana prezentovala své ideje i sebe sama. Nesmíme ovšem přitom opomenout, že se tento nástup odehrál v průběhu krizových dvacátých a počátkem třicátých let, které dodaly nacistické propagandě potřebnou brizanci.
„Být vůdcem, znamená moci uvádět masy do pohybu,“ definoval stručně a jasně Hitler. Pokud propaganda naplní masy jednotící ideou, může organizace vedená hrstkou lidí masy bezpečně ovládat. Přesně toho chtěl Hitler dosáhnout. On, který prožil neplodnou roztříštěnost a rozpolcenost národa v době Výmarské republiky, chtěl údajně dosáhnout pravého opaku: extrémní a totální jednoty. Není pochyb o tom, že se mu to - i za vydatné pomoci ministra pro lidovou osvětu a propagandu, Dr. Josepha Goebbelse - podařilo. Otázka, na kterou se náš kurs pokusí zodpovědět, je proto zdánlivě velice jednoduchá. Jak?