Po roce 1989 se vytvořily v Česku „ideální podmínky“ pro obrat ke studiu náboženství a k obnovení zájmu o sociologii náboženství. S pádem komunistického režimu zmizel politicky motivovaný dirigismus zakázek a příkazů. Ke všemu nastal příznivý čas pro studium východo a (středo) evropských zemích, které byly zasaženy strukturní přeměnou, což se projevovalo i v přístupu k náboženství v těchto zemích. Strukturní přerod byl nahlížen, jak u nás tak především v zahraničí, jako ideální příležitost sledovat procesy změn „okamžitě“. Zájem o strukturální změny byl dán tím, že dynamika proměn byla mnohonásobně vyšší než v západních společnostech, které daným procesem buď již prošly, nebo se v něm dlouhodobě nacházejí a změny nejsou tak snadno patrné.
O úspěchu a významu vědecké (sub)disciplíny rozhoduje její schopnost predikovat budoucí vývoj. K tomu je zapotřebí schopnost získat relevantní empirická data a schopnost věrohodně je interpretovat. Nedílnou součástí je i institucionální ukotvenost a společenská poptávka po službách příslušné vědecké disciplíny. Jednou z možných operacionalizací je četnost výzkumů věnovaných náboženství a institucionální podpora těchto výzkumů. Nakolik se tak děje, bude představeno během kurzu, kdy budou představeny nejdůležitější výzkumy, které po roce 1989 mapovaly religiozitu v České republice. Jedná se o výzkumy jako jsou World Values Survey (WVS), European Values Study (EVS) nebo International Social Survey Program (ISSP), Aufbruch, DIN a další. Empirická data získaná během těchto šetření posloužila k redefinování teorií vysvětlujících a predikujících možný vývoj religiozity ve světě. Tyto výzkumy se opírají nejen o jednorázové sběry dat, ale především vycházejí z longitudinálních (panelových) šetření.
Last updated:
29.09.2013